Útěk tanvaldských mašinek do Tater aneb Boj mašinky Pádlenky za svobodu

Autor Lubomír Vejražka, ilustrace Mária Černá, grafická úprava Zbyněk Hraba

Nakladatelství Baset (2020), https://www.baset.cz  stran 112 stran, 22 kapitol, 170 x 230 mm

Pohádky "Útěk tanvaldských mašinek do Tater aneb Boj mašinky Pádlenky za svobodu"jsou mou osmou knihou. Navazují na svou starší sestru, na "Bláznivé pohádky o tanvaldských mašinkách pro děti a dospělé" z roku 2014. Tato dvě dílka vybočila z mé ostatní tvorby, která se dotýká příběhů lidí a historie.

Oboje pohádky jsou dosti humorné až bláznivé. Koneckonců, pokud do nich vstupuje Tanvaldo-saurus, (ten) mašinek Honza zamilovaný do chobotnice z řeky Kamenice, pokud jednou kapitolou prohopká šavlozubý králíček z Alp a poletuje v nich nad vodou jako vznášedlo mašinka Měnilka, pokud sehrává v druhých příbězích ústřední roli babička Méry ze stejnojmenné písně Ježka, Wericha a Voskovce a mašinek Honza s chobotnicí zažije mejdan vysoko v Tatranském národním parku společně se strážci parku, divomužíky a pidipolicistou, pokud mašinka Spajdr-Supr-manka zavítá do říše Skalníků na hřebeni Nízkých Tater, tak se v řádcích notná porce ztřeštěnosti skrývá.

První pohádky o tanvaldských mašinkách byly bezelstné a dovádivé, jen tu a tam se v nich objevily moudrosti a poučení. Navazující vyprávění je také místy bezstarostné, avšak je v něm i spousta napětí plynoucího ze střetu dobra a zla. Lokomotivek ohrožených temnotou se ujme babička Méry, některé utečou tajným tunelem z Jizerek do Vysokých Tater.

Pevně věřím, že humorně pojatý příběh, jenž zobrazuje zápolení světla a stínu a je situován do mašinkovského prostředí Tanvaldska, slovenských Tater a dnešní doby, v dětech zaseje semínko touhy stát na straně dobra a že děti myšlenky a silné poselství pohádek pochopí. Nepodceňuji je. Vnímají totiž v jiném modu, oplývají intuicí a mají úplně jinou představivost než my, dospělí, kteří s věkem a zkušenostmi představivost a fantazii do jisté míry ztrácíme.

A pokud něco ne zcela pochopí?

Děti jsou přece zvyklé, že spoustě dějů kolem sebe nerozumí. Nicméně v takovém případě je skrze pro ně zatím neuchopitelné situace vždy neomylně provede jejich intuice a dětskost. Nemusí rozumět detailům, vnímají celek. Ze semínka vtištěného do podvědomí jednou může vypučet potřeba přemýšlet a ptát se, později i jiskra schopná nasvítit stinné projevy doprovázející každého z nás, každou dobu, každou společnost.

Podobnost mašinek vystupujících v této knize s mašinkami rachotícími po našich drahách je zcela náhodná. Podobnost osob vystupujících v této knize s kýmkoli, koho znáte, je občas zcela náhodná a občas zcela plánovaně nenáhodná. Záleží na fantazii každého čtenáře, koho v postavách uvidí. Číst pohádky přece vyžaduje představivost. A především: pohádka je pohádka. Tož, ponořte se do víru mašinkovské zápletky nezatížení předsudky.