Kniha Nezhojené rány národa (2012) ...   https://nezhojene-rany-naroda.webnode.cz/

Kniha se věnuje opomíjenému tématu rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých a šedesátých let, také vězňům samotným, zahrnuje i "nadčasové" kapitoly. 

Zobrazuje nejen vnější život rodin a dopad totality na ně, zaměřuje se hodně na vnitřní dramata žen při zatčení manžela, při soudu a návštěvách. Vystihuje trvalý psychický tlak na ženy během věznění partnera, těžká rozhodování, zda se rozvést, a tak se zbavit týrání a pronásledování od komunistů. 

Líčí obtížnou cestu rodin k vězňům po propuštění a obráceně, cestu vězňů na svobodě ke svým nejbližším. Vězni opouštějící brány lágrů a věznic např. nevěděli, že žena žije s někým jiným, nebo tušili, ale dělali si naděje. I pevná manželství se rozpadala - vracel se jiný muž k jiné ženě.

Objevuje se zde též realita života padesátých let, atmosféra doby, zločinnost a metody StB.

Kniha popisuje zatčení, výslechy, život v lágrech a věznicích, ale především podchycuje vnitřní prožitky vězňů a jejich deprese, nevynechává však ani chvilky radosti a přesvědčení, že vše dobře dopadne. Nechybí ukázky "soubojů" s bachaři. Stranou nezůstávají následky lágru na duši, neurózy a strachy, dozor StB nad propuštěnými.

V nadčasových kapitolách přesahuje i do současnosti. Rozebírá údajné omluvy komunistů. Zamýšlí se, proč přišla totalita KSČ a proč se dnes do jisté míry pozapomnělo na minulou dobu. Jaký negativní dopad měla tlustá čára, kterou v devadesátých letech udělala politika i společnost za érou KSČ. Proč se nesoudily zločiny této strany. Zabývá se otázkou, zda a kdy je možné se při osobním selhání ospravedlnit vlivem doby a mládí. Uvažuje o významu "beznadějného" odboje a důvodech vstupu do ilegality. Ukazuje různou míru spolupráce s režimem. Své místo má filozofický pohled na viny, tresty, na smysl odpuštění a lítosti. Vybízí k zamyšlení nad silou člověka a jeho schopností překonat nepřekonatelné. 

Předmluvu knize věnoval emeritní prof. Ivo Feierabend z univerzity v San Diegu. Jeho otec se stal na podzim roku 1938 ministrem v československé druhorepublikové vládě, v roce 1939 ministrem v protektorátní vládě, po svém útěku z protektorátu posléze ministrem v československé exilové vládě v Londýně. Z protektorátu musel uprchnout kvůli vyzrazení své odbojové činnosti, cestu ven mu zařídil autorův prastrýc a děda. Více zde: https://jizvy-zustavaji-dedictvi-zla.webnode.cz/rodiny-politickych-veznu/