Kapitola jedenáctá

Spajdr-Supr-manka na Slovensku aneb Obrácení krkavce Járy na stranu dobra

Dva týdny po Hlavoděrce zaparkovala ve Starém Smokovci další tanvaldská lokomotiva. Spajdr-Supr-manka. Proč? Potkala maminku s plačícím dítětem, nevydržela a vyprávěla ubrečenci pohádku. Poblíž se potloukal donašeč - vodní troll Josif, démonický trpaslík pocházející až z bystřiny Čural, pramenící pod vrcholem Bolšaja Šubja (862 m) v ruském pohoří Ural. Josif se k nám kdysi svezl s ruským cirkusem plným železných maringotek a vojáků se samopaly při jeho tažení na představení do Prahy. Zpět už se mu nechtělo a usídlil se v říčce Černá Desná u nádraží v Tanvaldu. Král se okamžitě o prohřešku dozvěděl, přijel a rázně se sháněl po Spajdr-Supr-mance. Naštěstí byl poblíž Žlababa a pochopil, co se děje. Na Tanvald se už snášela tma, mohl tedy otevřít tunel.

            https://mapy.cz/turisticka?x=59.0701396&y=60.5430416&z=11&source=osm&id=95571006

"Zlý král, špehové, kamery a všude tma,

přichází k nám spousta strašlivého zla.

Vznikne teď proto tunel tajný do dálky a ještě dále,

pro mašinky, které upadly v nemilost mstivého krále.

Z našich hor Jizerských do dalekých slovenských Tater,

které ty naše převyšují o několik pater."

Spajdr-Supr-manka byla Žlababovou nejlepší mašinkou, dal do ní celý svůj um. Poháněl ji dieslový motor, dokázala se napájet i elektřinou. Jako záložní zdroj sloužil atomový reaktůrek Edík - vyráběl elektřinu a byl odolný i proti pádu mašinky z náspu. Nepodlehl ani vábení vůně malinovky, kterou miloval, ale směl ji dostávat nanejvýš jedenkrát denně, aby si nepokazil bříško a reaktorové chlazení. Spajdr-manka mohla též vztyčit dva stožáry a vytáhnout plachty, kdyby dul vítr směrem její jízdy. Uměla i plavat. Svedla rovněž nafouknout velké balony a vzduchem se přenést přes překážku. V Tanvaldu projela v prvních pohádkách strašlivou bouří. Před cestou na Slovensko ji Žlababa na poslední chvíli ještě vylepšil a věnoval jí kouzlo:

"Umíš jezdit jen po kolejích, já však dát ti chci víc!

To aby ses uměla i v horách bez tratí pohybovat jako nic.

Kamkoli pohlédne oko tvé, když budeš chtít,

tam kouzelné koleje se samy položí a můžeš vyrazit.

Jakmile projedeš, trať za tebou zmizí,

Aby za tebou nemohl nikdo cizí."

Mašinka odfrčela tunelem. Šuhaj Smokovák se nedivil. "Ahoj mezi námi! My, Tatranci, máme rádi lokomotivy. Dalo by se říci: co Slovák, to milovník mašinek. Bude ti tu s námi dobře. Hlavoděrka je dnes na Štrbském Plese. Ale co s tebou? Vím z pohádek o tanvaldských mašinkách, že jsi silná, taková všeumělka, jezdíš na naftu i elektriku, k tomu Edík, plachty, balony... Vím, že sis v Jizerkách připadala nevyužitá a žadonila jsi o převelení do Skalistých hor v Severní Americe, abys využila všechny své dovednosti. Tady jsi sice ve vyšších horách, než jsou Jizerky, ale se Skalistými horami se měřit nemůžeme. Jak tě naplno využít?"

Mašinka se samou chválou zapýřila: "Děkuji za uznání. Nechte mě jezdit po horách. Můžu kamkoli, i na hřebeny." Šuhaj se udiveně podíval. "Žlababa mně při útěku k vám kouzelným tunelem věnoval ještě jednu šikovnost: chci-li jet mimo trať, podívám se do nějakého místa před sebou a hned se tam ocitnou kouzelné koleje. Sotva úsek překonám, kolejnice za mnou zmizí. Poté se opět zahledím vpřed a opět se objeví koleje. A tak pořád dál. Ještě jsem to nezkoušela, ale fungovat to bude."

Smokovák se zamyslel. "Tady ve Vysokých Tatrách máme samé skály, štíty, ostré hřebeny, strmé svahy a národní park s mnoha zákazy. Sem tě vypustit nemohu. Ale v Nízkých Tatrách by ses uplatnila. Je to kousek. Něco vymyslíme."

Jak se tak bavili, nevšimli si krkavce procházejícího se po peronu. Jára! Přesně ten, jehož sem poslal Křivulín vyzvědět, jak se může ocitnout mašinka z Jizerek rázem v Tatrách. Jára okamžitě napsal sms králi: "Za vším je Žlababa a kouzelný tunel, právě se tu objevila Spajdr-Supr-manka." Krkavec píšící sms? Smokovákovi to bylo divné, a tak opeřence chytil. Odebral mu mobil a zjistil adresáta vzkazu.

"Tak ty udáváš Křivulínovi? Že se nestydíš! Váš král ničí lokomotivy. Kdo ničí mašinky, je neřád! To dá rozum. Vždyť ony slouží dětem, mají dušičku a nezaslouží si, aby jim kdokoli ubližoval! Járo, běž do sebe a přidej se k nám. Jméno Jára je milé a přátelské. Jak se vůbec můžeš chovat tak zákeřně?" Mluvil natolik přesvědčivě, až se krkavec rozplakal: "Víte ... když ... já ... kdekdo se o krkavcích špatně vyjadřuje. U nás se často používá pojem krkavčí matka - tedy taková, která se nestará o děti. Ale my, krkavci, jsme vzorní rodiče. Říkávalo se dříve, že hodujeme na oběšencích a mrtvých v bitvách. Prý jsme společníky černokněžníků a poslové potíží. Není to pravda! Ale vysvětlujte to lidem. No a pak přišel Křivulín s nabídkou. Tak jsem si řekl: 'Máte mě, lidé, za zlého ptáka? Tak já budu stínu sloužit.' A upsal jsem se králi."

Šuhaj Smokovák pokýval hlavou: "Hmm. Stává se, že pokud si hodně lidí o někom myslí, že je zlý, tak ho nakonec ke zlu přivedou. Dobře. Chápu tě. Půjdeš s námi?" Jára neváhal: "Jo! Aspoň se všichni dovědí, že krkavci jsou solidní. Co ale s Křivulínem?" Tázavě se podíval na Šuhaje. "Jednoduché. Tu a tam mu něco napiš. Co tu mašinky dělají, jak je mají Tatranci rádi, že je přemlouváš k návratu a podobně. Krále uspokojíš. Nemůže ti ublížit, sem jeho moc nedosáhne."