Kapitola šestá

Pádlenka pátrá po Méry

Pádlenka se osmělila vyrazit v noci ven. Kamery ještě instalovány nejsou, král si jejího výjezdu nevšimne. Musí vypátrat babičku. Rozvážně se sune po kolejích kaňonem Kamenice. Píská, volá. Průhledná mašinka nikde. Tanvaldo-saurus nikde. Proč také? Oni už svůj úkol splnili.

Náhle zahlédla Pádlenka těsně pod tratí za prvním tunelem kousek od Držkovských vodopádů u vody oheň. Vodáci! Slyší zpěv. A poznává nejstaršího moudrého vodáka s mohutnými vousy. Přesně toho, jenž ji vysvobodil z peřeje, když jela na voru a už už se překlápěla. Radostně zapískala. Jásavé shledání. "Pádlenko! Co ty tady sama v noci? Zase tě srdce vytáhlo za romantikou? Anebo je to jinak? Vypadáš utrápeně!"

Pádlenka mu odvyprávěla setkání s kouzelnou mašinkou a Tanvaldo-saurem, hádanku o babičce a vyjmenovala opatření krále proti lokomotivám, včerejší střetnutí s loupežníky a zuřivou reakci krále. Vodák se nejprve usmál: "Tak Tanvaldo-saurus opravdu existuje? To je dobře." Pak zvážněl: "Co říkáš o králi, mě nepřekvapuje. Dost lidí mu sice věří, já a spousta mých přátel nikoli. Nasadil si masku lidumila, ve skutečnosti je nebezpečný a občany pohrdá. Žádný Nejvyšší, nejčistší a lidový král, jak si říká, ale zloduch. Nejde jen o vás, mašinky. Chystá se prý omezit parlament, prý je to žvanírna, přikazuje kdeco svým ministrům, hodlá zakázat shromažďování a svobodné řečnění a psaní, vše chce řídit jen on sám. Ti, kteří ho podporují, ho dosud neprohlédli."

Vodák se odmlčel a pokračoval: "A hádanka? Babička s kajakem, pistolí a pádlem? Na našem světě nikdy nedlela a jen v myslích lidí přetrvávala? Možná znám rozluštění té hádanky." Podíval se na ostatní: "Hrajme a zpívejme a ty, mašinko, poslouchej." A spustil:

"Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordylér,

pirát zkrvavenou šerpu ždímá, šerif si láduje revolver.

Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy,

ale zato krčmářova chata křepčí rykem chlapské zábavy.

Když tu náhle co se děje, divný šelest houštím spěje,

plch, skunk, vše utíká po stráni od Medníka.

... Hahaha ...

Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, zděšen pirát tvář si zakryje

rudé squaw se chvějí a pak vzdychnou: blíží se k nám postrach prérie!

... A kdo to jéé? ...

Méry, babička Méry. Dva kolťáky za pasem, nad hlavou točí lasem.

Stoletá Méry, babička Méry, ta zkrotí křepce hřebce, ať chce, či nechce."

Pádlenka přerušila nervózně zpěv: "Ale vždyť v té písni není ani slova o kajaku a pádle, ona přeci má mít podle věštby ráda vodu!" Vodák ji napomenul: "Nebuď netrpělivá! Poslouchej dál. Kousek písně vynechám, ať tě nenapínám." Hrábl prsty do strun kytary a pokračoval:

"Méry, babička Méry,

pádluje bez námahy po proudu až do Prahy

Stoletá Méry, babička Méry,

jde do volebního boje za kovboje."

Mašinko, tu píseň dali dohromady skladatel Jaroslav Ježek a herci Jiří Voskovec a Jan Werich v roce 1935. Byli úspěšní, byli slavní a přezdívali jim V+W. Babička Méry není opravdová a na našem světě nikdy nežila, sídlila jen v té skladbě, tedy v hlavách lidí. Ti měli píseň rádi, zlidověla. My ji pějeme dodnes, ještě po skoro pětaosmdesáti letech. I saurus zmiňoval, ať se obrátíš k písním. Méry se hodí k věštbě kouzelné průsvitné mašinky. Třeba Méry pomůže."

"Jenže slova praví jen o pádlování, ne o kajaku!" namítala mašinka. "Pádlenko! Proč hned odporuješ? Pokud někdo pádluje, tedy na čem jiném, než na kanoi či kajaku? Ona je ta, koho hledáš." Odmlčel se a vážně pronesl: "I kdyby ne, jiné řešení nyní nemáš. Zaměřme se na Méry."

"Jak ji k nám přilákat?" ptala se mašinka.

"Nevím," odvětil vodák. "Nenaznačil ti saurus?" Pádlenka si vzpomněla. "Prý kdo neexistuje, tak pokud přebývá intenzivně v myslích lidí a pověstech, může se dostat na svět. Myšlení lidí ho zhmotní."

"No vidíš! Máme odpověď! Myšlení babičku zhmotní! Sedneme u ohně a požádáme ji, aby k nám zavítala: 'Méry! Přijď! Je nám zle a ty jediná můžeš pomoci!' Pak o ní zazpíváme. Procítěně a vroucně, jak nejlépe budeme umět. Poté ještě jednou a též potřetí. Znovu babičku poprosíme a vyčkáme. Připluje. Pokud je člověk jediný, kdo umí druhého zbavit jha, musí, je to jeho povinnost. Platí to i pro mystické bytosti. Babičku můžeme očekávat, ač není z tohoto světa."

Jak řekl, tak udělali. Po třetí písni a opětovné prosbě čekali. Minutu, dvě, deset. Mašinka už byla nervózní, ale vodák na ni přátelsky hleděl: "Neboj!" A pak - pak se to stalo! Z kaňonu se ozval hlubší, uklidňující hlas:

"Méry, babička Méry,

pádluje bez námahy po proudu až do Prahy

Stoletá Méry, babička Méry

jde do volebního boje za kovboje."

Vzápětí u břehu přirazil kajak a z něj mladicky vyskočila stará, hodně stará babička s čelovou lampou. A zapěla:

"Méry, babička Méry.

Dva kolťáky za pasem, nad hlavou točí lasem

Stoletá Méry, babička Méry,

ta zkrotí křepce hřebce, ať chce, či nechce."

Všichni ztichli. Kromě nejstaršího vodáka nevěřili v její objevení. "Co na mě tak koukáte, omladino?" zahalekala. "Proč jste mě vyvolali z říše písní a balad? Už jednou mě vytáhli Ježek, Voskovec a Werich na svět, ale nelíbilo se mi tu. Všichni po mně, babičce zálesačce, chtěli hlas ve volbách. Prali se o mě tak moc, až jsem zase utekla do říše muzikální. Vůbec jsem dnes nechtěla přijít, ač jste zpívali moc, moc, móóóc krásně. Ale kaňon Kamenice mě dostal. Je nádherný. Neodolala jsem."

Odmlčela se a vyčítavě se zakoukala: "Kde máte pintu ginu? Vždyť v písni se o ginu zpívá!" Děti, gin se čte "džin". Nejde o džina z pohádek, jenž plní přání, ale o alkohol. Ten není radno pít; vaši rodiče vám o tom mohou vyprávět své, jak dopadli v ginovém opojení. Nicméně s babičkou Méry je to jinak, V+W jí dovolili popíjet více. Ona je pohádková a snese všechno. Dokonce i pintu ginu. A pinta, to je hóóódně moc. Skoro dva litry! Tedy alespoň v Česku. Jinde ve světě je to i méně. Žádní smrtelníci, dokonce ani nejodolnější tatínkové nemohou vypít pintu ginu bez následků v podobě cesty do věčných lovišť. Babička si pak uvědomila, že lidé by alkohol pít příliš neměli, a prohlásila: "Sice snesu hodně, ale půjdu příkladem. Gin škodí zdraví, nalijte mně čaj."

Nejstarší vodák vzal vše do svých rukou. "Promiň, Méry. Pouze u tebe můžeme nalézt záchranu. V písni sis poradila s lidojedy i se Štěchovickým peklem, tedy divokou vodou na Vltavě, tak určitě zkrotíš i krále, jenž chce ukrást volnost a dušičky našim mašinkám a pak, jak se zdá, i nám, vodákům a dalším našincům."Načež se babička dozvěděla vše o kouzelné mašince a věštbě, o protimašinkovských zákonech, o Žlababovi a Pádlence.

Babička se zamyslela. Všichni čekali napjatě. Odmítne? Anebo misi přijme?

"Jdu do toho s vámi. Nejsem pouze babička zálesačka! Jsem i babička - milovnice mašinek! Z Prahy jsem tenkrát od voleb ujížděla parním vlakem, Posázavským pacifikem, a v Petrově u Prahy jsem vyskočila, zavrhla možnost přejít divokou řeku Sázavu spořádaně po mostě a odhodlaně jsem se přebrodila vodou a vzdorovala přitom ledovým nepřátelským vlnám. Pronásledována zástupci několika stran, které žebraly o můj volební hlas, jsem doběhla na východní vrchol Medníku (392 m). Je o 25 metrů nižší než jeho západní bratr a především - je mystický! Otevřela jsem si vrátka zpět do muzikálních sfér a zařekla se, že už se nikdy na váš svět nevrátím. V říši probíhaly zrovna Slavnosti mašinek. Seznámili mě s pojmy kotel, parojem, táhla, předehřátá pára, písty, a dokonce jsem pak jezdila jako mašinfírka. Určitě právě proto mě nyní vyšší moc povolala k záchraně lokomotiv."

Kopla do sebe plecháček čaje, který jí podal nejstarší vodák, a spustila:

"Vy tady se snažte udržet mašinky v klidu. Ať se navenek podvolí, ať nebojují; jejich odpor by byl v tuto chvíli zbytečný. Těm, jež se dostanou do nebezpečí a jimž by král chtěl sebrat dušičku, pomůže Žlababa. Cítím to dozajista. Pošle je pryč, do cizí země. Nevím kam, netuším jak, ale bude jim tam krásně. Mašinky, jejichž dušičku lapí do kouzelné krabičky, nenechte zrezivět a zařiďte, aby je nerozebrali! Aby se jejich duše měly kam vrátit. Co s duší bez těla?

Další dva úkoly jsou tyto: zbavit krále vládnutí a nedopustit, aby zahodil krabičku s uvězněnými dušičkami.

Zůstanu ve vašem kraji. Kamenice je úžasná. Budu denně jezdit z Plavů do Spálova, občas si střihnu řeku Jizeru ze Semil. Ty, nejstarší vodáku s mohutnými fousy, který jsi skoro tak starý jako já, mně budeš každý den dělat snídani a večeři a každý večer budeme při čaji, kávě a limonádě zpívat a rokovat a hledat východisko z téhle zapeklité motanice."

Méry do sebe kopla další čaj a napadlo ji: "Kdybychom tak našli někoho, koho nezachytí kamery namontované králem. Mohl by se neviděn pohybovat na trati." Ale jak na to? Řešení přišlo vzápětí. Jeden z vodáků si babičku vyfotil - a ejhle! Na snímku ji nenašel: "Hele, ona tu není!" Nejstarší vodák přispěchal s vysvětlením: "Je z pohádkové říše. Vidíme ji jen my, kdo v ni věříme. Uděláme pokus." Ihned zavolal kamarádovi, ať se staví na pokec. Dorazil za slabou hodinku. "Vidíš tu někde babičku?" zeptal se vodák. Kamarád se podivil: "Ty jsi asi moc pil! Že? Jakou babičku? Vidím jen bandu vodních trempů." Vodák mu objasnil situaci. Kamarád mu věřil a Méry vzápětí spatřil. "Sláva!" radoval se nejstarší vodák. "Babičku neuvidí běžní lidé ani kamery. Naším neviditelným zvědem budeš ty, Méry." Méry se ošívala: "Já chtěla jezdit na kajaku."

"Babičko, je nízká voda, otlučeš loď. A špehovat nebudeš od rána do noci. Času na vodu budeš mít až až." Babička přikývla. Od rána do odpoledne bude sledovat dění na tratích a nádražích, v podvečer nastane čas na kajak, večer pak potlach s vodákem a hledání cesty k záchraně mašinek.