Kapitola čtvrtá

Mraky přicházejí

Pádlenka se vrátila jako omámená. Tu noc už nespala. Namlouvala sama sobě, že se jí vše jen zdálo. Hrnuly se na ni otázky: "Co ta babička? Jak spolupracovat naoko? Neprokoukne král, že mu jeho plány hatím? Co mě čeká? Jsem jen obyčejná lokomotivka." Nervy drásající nejistota ji stravovala. Dokud člověk či mašinka jen matně tuší tvrdé údobí před sebou, avšak neví, čemu se bránit, je ouvej. Až poté, co se události dají do pohybu a on či ona musí bojovat, se zklidní.

Ráno Pádlenku zastihl hustý drobný déšť a vichr, zima. Mašinky i cestující podmračení. Pádlenka si zabrumlala. "Něco visí ve vzduchu." A také ano. Po chvíli vyšel z kanceláře Nejvyšší výpravčí. Čelo zachmuřené. V ruce držel lejstro. Zavolal si všechny mašinky. "Musím vás s něčím seznámit. Není to nic příjemného. Přišlo psaní. Od pana krále." A začal předčítat:

"Já, Nejvyšší, nejčistší a lidový král, jsem rozhodl takto o tanvaldských lokomotivách:

Zakazuji mašinkám mluvit; hovořit smí jen o provozních věcech a pouze na vyzvání.

Zakazuji jim přemýšlet.

Nesmí mít své názory ani svou vůli, nesmí se chovat samostatně.

Nikdo se s nimi nesmí radit, ani cestující, ani nádražáci.

Žádné usmívání na železničáře, turisty, zvířátka.

Už žádné potulování po tratích.

Zakazuji jim milovat přírodu, mít rády děti a vozit je na výlety.

Žádné projevy štěstí a veselí, žádné pocity svobody.

Tyto zákony budou mašinky od nynějška dodržovat, neboť správná lokomotiva je bezduchý stroj pro práci na železnici. Vozit cestující a nákladní vlaky, poslouchat, a nic víc!"

Děti, teď dobře poslouchejte!

Králům, těm podivným, kteří chtějí neomezenou moc, všechny tyhle zakazované vlastnosti a projevy vadí. Protože kdo tyto schopnosti v sobě nese, ať už lokomotivka anebo cestující, nenechá si od nich diktovat, co má a nemá dělat, jak má či nemá myslet. Uzurpátoři potřebují mašinky a vás i vaše maminky a tatínky nepřemýšlivé a ustrašené; hlavně aby mlčeli a o nic se nezajímali. Teprve pak totiž mohou panovat podle svého. Křivulínovi též vadil věhlas mašinek, prý mu ubíraly jeho slávu a vážnost. I proto je chtěl zničit. Zbavit se konkurence. No a měl ještě jeden velký důvod k nenávisti vůči mašinkám, o tom o pár kapitol dál.

Na konci prohlášení stálo: "Která mašinka pravidla poruší, té odejmu dušičku a vložím ji do kouzelné krabičky, kde zůstane navždy uvězněna."

Výpravčí dodal: "Nevím, jak vás bude král kontrolovat. Uvidíme. Vydal protimašinkovské zákony s cílem zničit vás - není pochyb. Král moc dobře chápe, že zakázat pocity štěstí, veselost a svobodomyslnost nelze. Tyto vlastnosti vám Žlababa vložil do nitra a vy je nedokážete donekonečna skrývat. Král počítá s vaší chybou ... a pak? Krabička, to jest žalář." Nato si vzal Pádlenku stranou: "Poslyš, ty moje nejvnímavější mašinko romantičko. Tváříš se zděšeně. Povídej! Co se děje?"

Pádlenka prozradila vše o minulé noci. "Třeba šlo přece jen o přelud?" Výpravčí zakroutil hlavou: "Žádná vidina! Jen pravda pravdoucí." Okamžitě poslal pro bělokněžníka. Kouzelník přichvátal, vyslechl Pádlenku, zamyslel se a vážně pronesl: "Zřím před námi velké nebezpečí. Zatím jen pozorujte a čekejte. Teprve až bouře udeří, najdeme řešení. Pomůžu vám. Nejprve však musí Pádlenka rozlousknout oříšek tajemství babičky a naoko s králem spolupracovat. Přesně tak, jak Tanvaldo-saurus předpověděl. Král tě bude tlačit k nepříjemným krokům. Nečeká tě lehké poslání. A pozor! Mašinky na tebe budou pohlížet podezíravě pro tvůj vztah s králem. Tuto křivdu poneseš smutně."

Pádlenka se bránila. Nechtěla bojovat. Žlababa jí odpověděl podobně jako saurus: "Věštba je silná, moc silná. Nemáš jinou možnost než se jí poddat. Tebe si mocnosti vybraly.Když se vysmekneš, budeš nadosmrti nešťastná. Někdy člověk musí být statečný, ač si tak nepřipadá. Nikdy nikdo neví, kdo bude schopen konat a nést zodpovědnost a kdo se bázlivě schová. Mnohdy ti, kdo se velkohubě prohlašují za silné a pevné, utečou při prvních potížích. Zatímco jiní, nenápadní a slabí, se statečně nesnázím postaví a zachrání i ostatní: mašinky, děti, zvířátka, celou zemi. Mnohdy pak ani nesklidí poděkování, a ještě jim ustrašenci škodí. Protože udatnost těch odvážných je zahanbuje."

Pádlenka se tvářila zaraženě: "Proč nemůžeš, Žlababo, zasáhnout ty? Umíš kouzlit, já ne."

"Mne neurčilo proroctví. Jsem sice kouzelník na straně světla, bělokněžník, ale král, aniž to ví, má za sebou temné mocnosti. Nyní má dokonce navrch. Vytáhl do boje první a má vše promyšleno. Zlo bývá často o krok napřed před dobrem a dobro musí náskok nečistých sil dohánět. Světlo nyní potřebuje čas, aby se probudilo. Bude se dokonce zdát, že boj je ztracen. Musíme pak zachovat víru ve vítězství. Pádlenko, sehraješ důležitou roli. Buď trpělivá, konej ve skrytu a ve správný okamžik. Neprovokuj krále. Ať má pocit, že ho respektuješ. To oslabí jeho pozornost a ty získáš prostor k činům."

Mašinka usínala a v hlavě jí zněly verše:

Konec je tomu, co bych chtěla, 

král vletěl sem jak divoká střela.

Namísto svobody, toulek a štěstí,

boj proti králi mi proroci věští.

Svůj mašinčí život všanc králi dát,

a ještě s ním spolupracovat?

Já nechci však táhnout bojový vlak,

ať někdo jiný zažene ten mrak.